Papírový model - Římský legionář

Římský legionář

Povolání legionáře bylo velmi populární, zvláště u synů z chudších římských rodin, protože měli zaručen pevný plat. Kromě toho po 25 letech služby dostávali vojáci pozemek, nebo určitou finanční částku jako důchodový příjem. Zájemci o přijetí do armády museli úspěšně projít tvrdým výcvikem, při němž byli vybírání jen ti nejlepší. Žadatel přitom musel být řím-ským občanem, musel umět číst a psát, a mít silnou postavu.

Za vlády císaře Augusta byla hlavním úkolem armády obrana hranic rozsáhlé Říše římské. K tomuto účelu byly využívány převážně pomocné jednotky: spojenci nebo žoldáci ze zemí, obsazených Římany. Ti byli zpravidla umisťování daleko od svého domova, takže kupříkladu hranice podél Rýna byly chráněny Orientálci, zatímco německé jednotky chránily hranice v severní Africe. Po 25 letech služby tito pomocní vojáci získávali římské občanství a jakýsi certifikát, tak zvaný „vojenský diplom“. Když šli legionáři do války, museli si s sebou nést svůj pochodový balík, jenž obsahoval nejen zbraně, ale také nářadí ke kopání, kuchyňské náčiní, zásoby potravin, a snad i několik málo osobních věcí. Tento pochodový balík většinou vážil přes 30 kilogramů. Úkoly ve vo-jenském táboře zahrnovaly také vaření a praní, jakož i obdělávání polí obklopujících tábor a poskytujících zásoby. Před 1. stoletím se vojáci v boji chránili drátěnými košilemi. V průběhu četných bitev s jinými národy poznávali různé druhy brnění a zbraní a přebírali je. Římského původu jsou pouze pancířové kyrysy, které vznikly v 2. století. Ty se skládaly z kovových desek, upevněných ke koženým řemenům. Díky nim se voják mohl snadno pohybovat a byl přitom dobře chráněn. Toto brnění se navíc snáze opravovalo, a to odstraněním poškozených kovových plátů a jejich náhradou novými. Před brněním byla zástěra zhotovená z kovových řemenů a malých kovových destiček, jež sloužily pouze pro ozdobu. Vojáci vyšších hodností byli ozdobeni přílbou s chocholem z peří. Velitel setniny (centurion) měl speciální zbroj. Nosil holenní brnění a jeho přílba a kyrys byly bohatě zdobeny. Legionáři byli ozbrojeni dvěma oštěpy a krátkým mečem. Velká štít byl vyroben ze dřeva a obložen kůží, a poskytoval ochranu od hrudi po kolena. Oštěp měl vpředu dlouhou, tenkou násadu z nekaleného železa, která se při průniku štítem nepřítele ohnula. Tím byl nepřítel omezen v pohybu, a navíc nedokázal oštěp ze štítu vytáhnout a pokračovat v boji. Protivník tak zůstal bezbranný, takže se římský legionář mohl bránit svým velkým štítem a probodnou nepřítele krátkým mečem. Když se po 2. století stále více bitev odehrávalo na koních, výzbroj legionářů se změnila. Namísto oštěpu a krátkého meče začali nosit kopí a dlouhý meč.