Papírový model - Chrám v Jeruzalémě (731)

• Rozměry modelu (š x h x v): 55 x 29 x 16 cm.
• Obtížnost: 2.
• Měřítko: 1:400.
• Počet listů: 15,5.

První chrám v Jeruzalémě nechal vystavět již král Šalamoun. Zničili jej Babylóňané při dobytí Jeruzaléma a část obyvatelstva byla deportována do Babylóna. Po jejich návratu domů povolili nyní vládnoucí Peršané rekonstrukci chrámu. Tento "druhý chrám" byl dokončen v roce 515 př. n. l. Stál na stejném místě, jako původní Šalamounův chrám. O několik století později rekonstruoval chrám král Herodes (37 - 4 př. n. l.), nazdobený a rozšířený chrámový komplex se rozkládal na ploše 500 x 300 metrů. Byly nashromážděny obrovské masy země. Řadová atria byla vystavěna do terasy, aby budova chrámu stála uprostřed a byla vyvýšena. Podle zprávy římského historika Flavia Josepha byla budova chrámu 45 - 50 metrů dlouhá a 54 - 60 metrů vysoká. Popsal chrám v Jeruzalémě jako "jednu z největších budov, o které ještě nikdo nikdy neslyšel" (Flavius Josephus: Židovské starožitnosti).

Na západní straně chrámu se nacházel hrad Baris, který byl postaven Herodem a přejmenován na "Hrad Antonia". Odtud mohli římští vojáci sledovat chrám (Bible, skutky 21, 27 - 40). Hlavní vchod na západ od chrámu vedl do Soudní síně pohanů, která byla obklopena ze všech stran sloupcovými arkádami. Nacházely se zde také sály, ve kterých se učilo a cvičilo obchodování. Právě zde naslouchal dvanáctiletý Ježíš (Lukáš 2. 46).

Velké náměstí mimo chrám bylo otevřeno nežidovským návštěvníkům. Pouze Židům bylo dovoleno projít branou na krásné náměstí přímo uvnitř chrámu. Krásnou bránou (Sk. 3.2) se vstupovalo na nádvoří žen. Zde Ježíš učil a pozoroval chudou vdovu při pokládání mincí do obětní truhly (Marek 12. 41 - 44). Bylo to také na tomto místě, kde se muž, kterého Ježíš vyléčil z malomocenství, musel ukázat kněžím (Marek 1. 44).

Z nádvoří žen se branou Nicanor přešlo do dalšího nádvoří, na které mohli vstoupit pouze muži. Toto nádvoří bylo rozděleno na vnější prostor, kam měli přístup všichni lidé, a vnitřní prostor, oddělený zídkou vysokou do pasu, ve kterém stál samotný chrám. Vnitřní prostor byl vyhrazen pouze kněžím a právě zde, na devítimetrovém oltáři, byl spalován obětní skot, kozy, ovce a holubi. V blízkosti oltáře bylo postaveno šest kotlů s kolečky, obsahujících vodu na očištění obětního masa. Dále byla na Nádvoří kněží velká nádrž z bronzu, která měla 4,5 metrů v průměru a obsahovala až 75 000 litrů. Byla střežena dvanácti bronzovými voli.

Do samotného chrámu byl povolen vstup samozřejmě pouze kněžím. Skrz otevřený vchod z Nádvoří kněží vstupovali do posvátného prostoru velkými dveřmi. U nich stál velký sedmiramenný svícen vyrobený ze zlata a tabulka, na které bylo položeno každou sobotu Sabatu dvakrát šest bochníků chleba. Na Oltáři kněžích hořelo každé ráno a večer kadidlo. Velesvatyně byla oddělena od posvátného prostoru závěsem. Lidé stojící v popředí mohli vidět, že brána chrámu byla otevřena dokořán. Byla to právě tato opona, rozdělená na dvě části, kdy Ježíš zemřel (Matouš 27. 51). Ve Velesvatyni byla naprostá tma a byla prázdná, neboť archa úmluvy ze Šalamounova chrámu již neexistovala. Byla ztracena při zničení chrámu Babylóňany 586 př. n. l. Velesvatyně byla považována za místo, kde byl Bůh přítomen mezi svými lidmi. Pouze velekněz směl vstoupit do této místnosti jednou za rok, v Den smíření (Yom Kippur). Posvátný prostor a velesvatyně byly obklopeny po vnějších stranách poklady.

Chrám byl bohatě zdoben bílým zlatem. Byla to pýcha Židů. Stavba na něm pokračovala až do roku 64 n. l., avšak o šest let později byl zničen Římany po židovském povstání. Římané všechny chrámové poklady, včetně sedmiramenného svícna, vzali zpátky do Říma. Po této události židovské zvyky obětování ustaly. Zůstaly pouze chrámové základy na západní straně, které nyní tvoří tzv. Zeď nářků, u které se Židé oddaně modlí k Bohu, a dokonce i dnes bědují nad zničením jejich slavného chrámu.